Autor zveřejňuje zredigovaný záznam ze svého setkání s Alexandrem Dubčekem v listopadu 1988 ve Vídni, při jeho návratu z Itálie, kde mu byl udělen čestný doktorát boloňské univerzity. Z rozhovoru vyplynuly Dubčekovy náhledy na tehdejší politickou situaci v Československu a na jeho aktuální postavení.
Podle Reimana neuvažoval o využití svého stoupajícího kreditu k převzetí významnější politické role, zůstával přesvědčen o nutnosti vnitřní reformy KSČ jako cesty k nápravě poměrů a do značné míry byl zaujat touhou po rehabilitaci "pražského jara" 1968 a po osobní satisfakci za jeho porážku.