Abstrakt
Příspěvek je založen na porovnání zvýšeného odtoku během stejných srážkových period v době maximálního a minimálního nasycení organozemních půd. Pro tento účel bylo vybráno zájmové území pramenné oblasti Vydry, kter é je charakteristické výskytem rozsáhlých ploch horských vrchovišť dotovaných především srážkovou vodou.
Fenomén výskytu tohoto typu rašelinišť v tomto území má zákonitě značný vliv na formování odtoku. Důraz je přitom kladen na hydrologicky extrémní epizody, ať již nadprůměrně vodná, či naopak suchá, období.
Otázka hydrologické funkce zdejších vrchovišť a zamokřených ploch je klíčová pro zhodnocení možností retence vody v tomto konkrétním území. K hodnocení vlivu podmáčených lokalit na hydrologické poměry byly v rámci povodí Vydry vytipovány 4 experimentální povodí: Ptačí potok, Roklanský potok, Rokytka a Tmavý potok.
Každé povodí má jinou rozlohu vrchovišť a zamokřených ploch. V rámci výzkumu byla využita data z automatický hladinoměrných stanic Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze z každého povodí, data rašelinných ložisek VÚMOP a data Typologického klasifikačního systému ÚHUL.
Práce přispívá k pochopení role nasycenost zamokřených ploch ve srážko-odtokovém procesu a to ve vlhkých i suchých obdobích.
