Abstrakt
Poruchy chůze patří mezi nejčastější projevy psychogenních poruch hybnosti, nozologické oblasti na pomezí neurologie a psychiatrie, kde se často lékař i pacient ocitají v riziku diagnostických a terapeutických chyb. Cílem tohoto přehledu je ukázat na typické projevy, zdůraznit diagnostické zásady a naznačit terapeutické možnosti u psychogenních poruch hybnosti se zvláštním zaměřením na poruchy chůze.
Mezi typické vzorce psychogenních poruch chůze patří 1. chůze s poruchou rovnováhy (o inadekvátně široké bázi, často s paradoxním zlepšením při zkoušce tandemové chůze, případně spontánní provazochodecká chůze nebo chůze rázu astázie-abázie); 2. pseudoparetická chůze nebo 3. extrémní zpomalení chůze. Zároveň bývají vyjádřeny obecné rysy psychogenních poruch hybnosti jako inkonzistence příznaků v čase, inkongruence se známými obrazy organicky podmíněných poruch hybnosti, vysoká energetická náročnost pohybu a charakteristické změny příznaků při změnách zaměření pozornosti.
Diagnóza psychogenní poruchy hybnosti je klinická a je plně v kompetenci neurologa, který by neměl alibisticky opakovat negativní pomocná vyšetření k "vyloučení organicity" ani očekávat, že diagnózu učiní a pacientovi sdělí jiný odborník. Úspěšnost léčebného postupu u psychogenních poruch hybnosti klesá s délkou trvání obtíží a s rozvojem jejich sociálních důsledků.