Autor se zabývá národně emancipačním procesem pobaltských republik během perestrojky 1988-1991 a jeho reflexí v Československu ve vztahovém rámci mezi Československem, Estonskem, Lotyšskem, Litvou a sovětským centrem. V prvé části analyzuje podmínky pro vytvoření kontaktů mezi československým disentem a lidovými frontami.
Druhá část analyzuje vývoj vztahů mezi postkomunistickým Československem a pobaltskými republikami 1990-1991.Soustřeďuje se na postoj a politiku československé státní a politické reprezentace, pobaltských aktivistů a veřejnosti k litevské a pobaltské otázce.