Abstrakt
Tématem třetí kapitoly je rozdíl mezi dispozitivními a kogentními normami. Autor upozorňuje na nezbytnost teoretického zakotvení této hranice, neboť opačný přístup (založený spíše na intuici) zpravidla povede k rozdílné interpretaci práva.
Kogentní normu přitom není dogmaticky nezbytné spojovat s právem veřejným, byť je pro tuto oblast příznačnější. Rozdíl mezi oběma kategoriemi je mnohem subtilnější a vyžaduje bližší zkoumání základní struktury norem.
Dispozitivnost právní normy může podle autora plynout vždy jen z hypotézy a nikdy ne z dispozice právní normy. V případě, že se dovolení objevuje v dispozici normy, jedná se o tzv. dovolující normu kogentní.
Problém dispozitivních norem spo čívá v tom, že jejich hypotéza neobsahuje explicitní (výslovné) dovolení k autonomní právní úpravě proto je mnohdy nezbytné dovodit dispozitivnost výkladem.