Text představuje empirickou studii, která je věnována pedagogické komunikaci na konzervatořích a je výsledkem výzkumného šetření, které proběhlo na několika konzervatořích v České republice. Autorka zaměřuje pozornost na komunikační struktury, které se vyskytují při výuce, podrobně je popisuje a srovnává s jinými výsledky, a vyslovuje obecnější závěry o jazyku umělecky zaměřené mládeže, kde se soustředí na jeho specifika, která se vyskytla v oblasti slovní zásoby.