Text zkoumá polské snahy prosazovat národní zájmy v organizaci Varšavské smlouvy v období vlády Edwarda Gierka. Je založen především na výzkumu v polských a česk ých archivních fondech, reflektuje i poslední poznatky polské literatury.
Z analýzy vyplývá, že Gierkovo vedení do určité míry modifikovalo přístup prosazovaný předchozím vůdcem PLR W. Gomulkou.
Nehodlalo jakkoliv překročit rámec loajálního sovětského satelitu a upustilo od veškerých separátních akcí. Snažilo se naopak iniciovat reformu politických struktur Varšavské smlouvy, která by zvětšila prostor pro prosazování polských zájmů do společné linie paktu.
Tato strategie se však ukázala jako málo účinná. Sovětský svaz totiž neměl zájem přetvářet Varšavskou smlouvu ve skutečnou alianci rovnoprávných členů.
Realizace Polskem iniciovaných změn proto neměla na fungování Varšavské smlouvy žádný výraznější dopad. Možnost sovětských satelitů prosazovat prostřednictvím této organizace své zájmy tak zůstávala i na počátku 80 . let nadále silně omezená.