Abstrakt
Letecký sbor čs. armády se začal vytvářet na přelomu října a listopadu 1918, tedy jen několik málo dní po vyhlášení samostatnosti ČSR. Přestože se nový stát po ideové stránce konstituoval na negaci „rakušáctví “, nic to nemění na tom, že – podobně jako tomu bylo i u ostatních zbraní – v oněch prvních dnech, týdnech a měsících po převratu onen Flying Corps zakládali a vedli právě oni „rakušáci.“ Za 1. světové války čeští aviatici tvořili 12 % až 20 % (statistické údaje se různí) veškerého personálu rakousko-uherského armádního letectva , tedy stejně, nebo o ještě více, než bylo populační zastoupení Čechů v celé monarchii.
Po vzniku ČSR dali veškeré své síly, schopnosti a letecký entuziasmus do budování letecké zbraně nového státu. A již v prvních měsících je také měli prokázat při zajišťování jeho územní celistvosti.
Jedním z nich byl i četař polní pilot Rudolf Němec (1897-1969), aviatik, který po skončení války patřil k významným a populárním postavám čs. vojenského letectva. Za války byl jediným českým pilotem u 63. stíhací letecké setniny rakousko-uherského letectva, v jejíchž řadách se vyznamenal na italské frontě.
Po kapitulaci a rozpuštění setniny na letišti Divača (Slovinsko) se vrátil do vlasti a vstoupil do řad Leteckého sboru. Nejprve sloužil v Čechách a pak na Slovensku, kde v roce 1919 probíhaly boje s vojsky MRR.
Od roku 1920 pak své další osudy spojil s čs. vojenským leteckým školstvím, a to jako učitel létání ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu a později v Prostějově. Postupem času vyškolil celé generace nových vojenských pilotů a stal se velmi známou, oblíbenou a vysoce ceněnou postavou čs. letectva.
Ze zdravotních důvodů však musel později aktivní letecké činnosti zanechat, ale u letectva sloužil až do roku 1938. V tomtéž roce, jako ocenění jeho přínosu k budování čs. letectva byl povýšen na poručíka letectva. Šlo o mimořádnou poctu, neboť povýšení do důstojnického stavu bez maturity bylo podle platných předpisů do té doby prakticky vyloučeno.