Abstrakt
Účinný selfmonitoring glykemií je kritickým prvkem při bezpečné léčbě pacientů s diabetem. Napomáhá jim při samostatném zvládání diabetu (self-managementu).
Lékařům pak poskytuje podklady pro hodnocení kvality léčby, umožňuje její individualizaci a signalizuje včas nutnost její úpravy. Osobní glukometry určené pro běžný selfmonitoring glykemií mají tedy u všech pacientů velký význam pro dlouhodobou kompenzaci diabetu a pro snížení rizika rozvoje diabetických komplikací.
Význam přesného měření glykemie však stoupá u pacientů léčených inzulinem, především v intenzifikovaných schématech. Pacienti s diabetem 1. typu a vysokou citlivostí k inzulinu jsou pak na přesném selfmonitoringu při určování dávek inzulinu doslova vitálně závislí.
Hlavním rizikem je předávkování inzulinem, které může způsobit více či méně závažnou hypoglykemi. V případě nedostatečné dávky inzulinu se naopak rozvíjí hyperglykemie, která má dlouhodobý dopad po stránce rizika rozvoje pozdních komplikací diabetu.
Je proto správné, že se v poslední době otevírá diskuze nad otázkou přesnosti měření glykemie pomocí osobních glukometrů a vůbec nad procedurami vedoucími ke schválení zdravotnických přístrojů pro používání v Evropské unii. Toto téma je nyní častěji zkoumáno, vychází nové srovnávací publikace a své stanovisko k celé problematice vydala i Evropská asociace pro studium diabetu (EASD).
Cílem tohoto článku je přispět k diskuzi o přesnosti glukometrů v České republice.