Abstrakt
Cestovní příručky byly jako historické prameny dlouho zcela opomíjeny nebo využívány pouze jako doplňkové zdroje informací především faktografického rázu. Teprve v posledních dvaceti letech se o ně vědecká historická obec začala intenzivněji zajímat a systematičtěji je studovat.
Významné kroky byly v tomto směru učiněny historiky jak ve Francii, tak ve Velké Británii a v Německu. Ve svém příspěvku proto autorka nejprve uvádí stěžejní práce těchto zahraničních historiků, které z metodologického hlediska zkoumají cestovní příručky inovativním způsobem a koncepty, které z těchto prací vyplývají.
Druhá část příspěvku má podobu mikrosondy. Cílem autorky je aplikovat jeden z konceptů na konkrétní historickou materii české provenience.
Zkoumaným vzorkem jsou vybrané cestovní příručky po Praze ze druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Autorka se zaměřuje především na způsob, jakým je čtenářům toto město v cestovních příručkách prezentováno.