Text je založen na tradiční Husserlově filosofické fenomenologii a je věnován problematice základního psychologického kontaktu mezi terapeutem a člověkem s duševním onemocněním nebo těžkým mentálním postižením. Výchozím bodem je subjektivní, neinterpretovatelná zkušenost zažívaná člověkem jako realita.
Tato zkušenost má zásadní význam pro vytváření struktury jeho vnitřního světa. Konkrétní, subjektivní zkušenost ve chvíli, kdy terapeut a jeho klient přicházejí do kontaktu, se tak stává nejen prostorem, kdy lze vstoupit do vnitřního světa, ale také je cestou pro možnou korekci.