Abstrakt
Diabetes insipidus může být způsoben chyběním antidiuretického hormonu (centrální diabetes insipidus) nebo neschopností ledvin reagovat na tento hormon (nefrogenní diabetes insipidus). V diagnostice polyurie je důležité vyloučit osmotickou polyurii a onemocnění ledvin.
K odlišení diabetes insipidus od primární polydipsie slouží test s odebráním tekutin. Základem léčby centrálního diabetes insipidus je desmopresin.
Dnes je k dispozici jen sublinguální forma, kdy se vstřebává méně než 1 % látky. U většiny nemocných je dostatečné kompenzace dosaženo při podávání desmopresinu dvakrát denně v dávce 120 μg, někdy je však potřebná dávka až dvojnásobná.
Pokud dojde při terapii k hyponatremii, snižujeme dávku desmopresinu, jeho úplné vysazení je nebezpečné, protože natremie se upravuje příliš rychle a hrozí vznik myelinolýzy. Dalším úskalím terapie jsou nemocní se současnou ztrátou pocitu žízně.
U nefrogenního diabetu insipidu je možno snížit diurézu asi na polovinu omezením příjmu soli, podáváním thiazidových diuretik a nesteroidních antirevmatik. Jsou-li příčinou mutace ve V2 receptorech, lze některé ovlivnit nepeptidovými agonisty.