Abstrakt
Studie prostřednictví vědecké biografie a myšlenkového odkazu významné lingvistické osobnosti Vladimírá Šmilauera odrkývá jeden z rudimentů syntézy historie českého lingvistického myšlení. Metodologicky vychází z konceptuálního rámce tzv.
Giddensovy strukturační teorie jednajícího subjektu v dějinách, z úvah J. Kořenského o individuálních filosofických koncepcích chápání jazyka a ze zásady důležitosti pramenného primárního výzkumu.
Představuje vývoj Šmilauerovy vědecké syntaktické práce v kontextu vlivů tzv. "psychologizující syntaxe" z počátku 20. století, v kontextu učení Pražského lingvistického kroužku, počátků kvantitativnělingvistických přístupů, poválečných syntaktických bádání, a to zejm. v kontextu dependenčního popisu české syntaxe a teorií strojového překladu. Na pozadí těchto úvah a na pozadí úvah o Šmilauerově chápání jazykové kultury vymezuje jeho postavení ve vývoji české lingvistiky 20. století.