Abstrakt
Při těhotenství se zvětšuje objem hypofýzy zmnožením laktotropních a gonadotropních buněk a současně se vytváří placenta, která je zdrojem četných hormonů a enzymů, které výrazně ovlivňují a mění funkci endokrinního systému. To má pochopitelně vliv na průběh hypofyzárních onemocnění a jejich léčbu.
Nejčastějším postižením hypofýzy, s kterým se můžeme za těhotenství setkat, jsou její adenomy, především prolaktinomy a afunkční adenomy. Mikroprolaktinomy za gravidity léčebně neovlivňujeme, u makroprolaktinomů, kde je nebezpečí jejich růstu stimulací placentárními estrogeny, podáváme preventivně dopaminergní agonisty.
Nemocné s akromegalií obvykle v graviditě neléčíme, nenutí‑li nás k tomu ohrožení zrakové dráhy adenomem či urputné bolesti hlavy. Adenomy se sekrecí ACTH (Cushingovou nemocí) jsou za gravidity velmi vzácné, nesnadno se diagnostikují a hyperkortisolizmus, který působí, je velmi nebezpečný pro plod a ohrožuje i matku.