Abstrakt
Během posledních let a desetiletí klesá zájem žáků o přírodovědné předměty nejen v Evropě, ale i v České republice (EU, 2004, White Wolf Consulting, 2009, MŠMT, 2011). Protože je naše budoucnost nerozlučně spjata s techologiemi a odborníky na techniku i přírodní vědy, je čím dál tím aktuálnější problém, jak tento trend zvrátit.
Je tedy potřebné ukázat mladým lidem zajímavost i potřebnost přírodovědného vzdělání a zlepšit tak jejich postoj k přírodovědným předmětům. Zároveň by základní přírodovědné vzdělání mělo být poskytnuto všem žákům, ne jen budoucím vědcům (Vohra, 2000, Rorchard et al., 2007).
Mnohé v ýzkumy poukazují na nezastupitelnou roli praktických cvičení ve výuce přírodních věd, ať už se vyučují v podobě „science“, nebo jako jednotlivé vědní disciplíny. Různé studie ukazují, že praktická cvičení napomáhají pochopení obsahu výuky a zároveň signifikantně zlepšují postoj žáků k danému předmětu (např.
Stohr-Hunt, 1996, Thompson et Soyibo, 2002, Hofstein et Lunetta,2003, Holstermann et al., 2010). Abych se mohla pokusit přispět k široké paletě vhodných praktických cvičení z biologie (zejména) pro gymnázia, chtěla bych navrhnout a otestovat praktická cvičení k méně biologickým disciplínám, u kterých se praktická cvičení vyučují zřídka.
Prvním krokem je zjištění míry zastoupení teoretických hodin a praktických cvičení jednotlivých biologických disciplín ve výuce a jednotlivých metod i témat v rámci praktických cvičení na gymnáziích. K tomuto účelu jsem připravila dotazník, který pilotně vyplnilo 19 učitelů gymnázií z různých krajů ČR.
Z předběžných výsledků je zřejmé, že poměr teoretické a praktické výuky různých biologických disciplín není rovnoměrný. Jako disciplíny s velmi malým počtem (až nulovým) prováděných praktických cvičení vyšly virologie, molekulární biologie a genetika a ekologie.