Abstrakt
Hepatorenální syndrom představuje krajní situaci v regulaci oběhu při jaterním onemocnění, kdy je v důsledku relativní hypotenze a extrémního působení regulačních mechanismů v jinak organicky neporušených ledvinách prakticky zastavena produkce moči. Vlastní příčinou je portální hypertenze v kombinaci s různou mírou hepatocelulární insuficience a její komplexní dopady na systémovou cirkulaci.
Jde o stav s velmi nepříznivou prognózou a teprve poslední léta nabídla určité možnosti efektivní léčby v podobě TIPS či kombinace albuminu s terlipresinem. Ve většině případů ale definitivní léčbou zůstává transplantace jater, na jejíž realizaci ovšem bývá pozdě.
Je však nutno odlišit funkční renální selhání z jiných příčin (intenzivní diuretická léčba, krvácení do GIT, spontánní bakteriální peritonitida či jiná sepse), kdy má adekvátní kauzální léčba dobrou prognózu a transplantace bývá dostupnější.
