Ve článku zkoumám ranou poezií slovinského básníka Tomaže Šalamuna, která byla důležitým průlomem ve vývoji slovinského básnictví. Rozebírám dvě jeho sbírky: Poker(1966) a Romanje za Maruško (Cestování za Maruškou, 1971), ve kterých básník přešel od lyrické výpovědi k nezávazné hře.