Smyslem článku je představit a kriticky k sobě vztáhnout Brentanovu a Husserlovu teorii abstrakce, jak je obsažena v jeho Logických zkoumáních, a z ní vycházející konceptualistické a realistické teorie obecnosti. Nejprve vycházím z rozboru Brentanova konceptualismu, a to zejm éna vzhledem k některým historickým inspiracím jeho teorie, jako dva možné zdroje jsem vybral Aristotelský konceptualismus a novověkou konceptualistickou pozici školy z Port-Royal.
Následně se věnuji Husserlově kritice nominalismu a z ní plynoucí teorie názoru obecných entit. Zasazuji tuto nauku do všeobecnější nauky o formách intencionality vědomí obecnosti v Logických zkoumáních a ukazuji, že tato nauka je nedořešená a ponechává mnoho k projasnění.
Následně se vracím k Brentanovi a ukazuji, opět v souvislosti s port-royalskou teorií Antoina Arnaulda, že Brentanův konceptualismus taktéž končí ve slepé uličce.