Abstrakt
Reexpanzní plicní edém (RPE) je vzácná, ale potenciáln ě letální komplikace hrudní drenáže pro pneumotorax. Morbidita a mortalita RPE jsou vysoké, až 20 % případů končí smrtí, proto si zasluhuje naši pozornost.
Uvádíme kazuistiku ipsilaterálního levostranného edému po zavedení hrudního drénu u 42letého muže se spontánním pneumotoraxem. Můžeme předpokládat trvání pneumotoraxu až 3 týdny (od první prezentace náhlé dušnosti a bolesti na hrudi).
Patofyziologie tohoto plicního postižení nebyla zatím zcela objasněna, ale pravděpodobně hlavní roli v rozvoji RPE hraje poškození endotelu, které je následováno zvýšenou endoteliální permeabilitou během ischemicko-reperfuzního poranění plíce. Hlavní rizikové faktory pro rozvoj RPE jsou mladší věk (čím mladší pacient, tím větší riziko), ženské pohlaví, velikost kolapsu plíce, pneumotorax trvající déle než 24 hodin, reexpanze plíce do deseti minut, použití aktivního sání a v případě fluidotoraxu evakuace více než 2000 ml výpotku.
U pacientů s těmito rizikovými faktory není vhodné iniciálně užít drenáže s aktivním sáním, přesto je tento postup v ČR běžný. Hrudní chirurgové užívají podtlakové drenáže častěji než pneumologové (70 % versus 52 %).
Manifestace rozvíjejícího se RPE kolísá od benigního klinického průběhu (pacient bez subjektivních obtíží, ale s nálezem charakteristickým pro RPE na RTG plic) až k potenciálně letálnímu průběhu s rychle progredujícím respiračním selháním. U většiny pacientů se RPE vyvine během první hodiny reexpanze a postižena je ipsilaterální plíce.
Jen velmi vzácně může být plicní edém bilatelární či kontralatelární. Léčba RPE je podpůrná a řídí se dle individuálního stavu pacienta, od pouhého monitorování až po umělou plicní ventilaci u závažnějších případů respiračního selhání.
Zlatým standardem v léčbě RPE zůstává mechanická ventilace s pozitivním tlakem na konci exspiria (PEEP).