Abstrakt
Cílem příspěvku je představit panpsychistické motivy ve filosofii Ladislava Hejdánka a provést jejich srovnání s některými současnými směry filosofie mysli, především pak s koncepcí Davida Chalmerse. V Hejdánkově systému se pozoruhodně propojuje kontinentální porozumění pro téma subjektivity s kritikou zpředmětňujícího přístupu ke skutečnosti, který dominuje v přírodních vědách.
Hejdánek navazuje na originální myšlenky A. N.
Whiteheada, P. Teilharda de Chardin, G.
W. Leibnize a především E.
Rádla. Příspěvek chce ukázat, že Hejdánkovy úvahy mohou být inspirativní i pro současnou světovou debatu na toto téma.
Kromě běžně známých textů vychází i ze zatím nezveřejněných Myšlenkových deníků Ladislava Hejdánka.