Pochopení motivace jedinců k participaci na pohybových aktivitách může mít zásadní význam v ovlivňování současné hypokineze různých populačních skupin, v procesu sportovního tréninku či v podmínkách školní tělesné výchovy. Teorie sebedeterminace (SDT - selfdetermination theory: Deci, Ryan, 1985) předpokládá, že chování jedinců může být vysvětleno na základě tří typů motivace: vnitřní motivace, vnější motivace a amotivace.
Vnitřní motivace je obvykle spojována s vysokou efektivitou chování, pozitivním copingem, dodržováním pravidelného cvičení apod. Teorie rovněž předpokládá, že soutěžení může oslabovat, snižovat úroveň vnitřní motivace.
V této studii jsme se zaměřili na rozdíly ve výše zmiňovaných motivačních konstruktech mezi rekreačními a soutěžními sportovci s ohledem na pohlaví. Výzkumný soubor tvořili studenti FTVS (N=224), kteří vyplnili českou verzi dotazníku Sport motivation scale.
Výsledky mnohorozměrné analýzy rozptylu poukázaly na signifikantní rozdíl mezi rekreačními a závodními sportovci pouze v úrovni vnější motivace, kdy soutěžně sportující dosahovali průměrně vyšších hodnot. Muži a ženy se signifikantně lišili v úrovni vnější motivace a amotivace.
Muži dosahovali v těchto typech motivace průměrně vyšších hodnot než ženy. Rozporuplnost výsledků různých studií poukazuje na potřebu detailnější analýzy vztahu soutěžení, pohlaví a vnitřní motivace ve sportu a rovněž mediátorů tohoto vztahu.