Článek se zabývá dvěma pojetími obraznosti v raném novověku. Tato pojetí se snažím popsat a srovnat.
Za tímto účelem se soustředím primárně na René Descarta jako zástupce racionalismu a na Davida Humea jako zástupce empirismu. Jelikož však zde není prostor probrat všechny stránky těchto dvou pojetí imaginace, soustředím se na roli imaginace v poznání – tj. na její kognitivní stránku .