Článek se snaží podat co nejobsažnější a nejsystematičtější přehled všech publikací nebo jejich významnějších pasáží, ve kterých se čeští lingvisté vyjadřují či významně zmiňují o maďarštině. Ukazuje se, že v rámci české lingvistiky bylo maďarštině věnováno relativně málo pozornosti a že počet takových publikací zaměřených přímo na maďarštinu je velmi malý.
Většina daných publikací se věnuje tématům jako jazykový kontakt (etymologie, areálová lingvistika střední Evropy, onomastika, sociolingvistická situace maďarské menšiny v České republice) nebo srovnávání jazyků (jazyková typologie). Pouze několik málo českých lingvistů se maďarštinou zabývalo v relativně větší míře: Vladimír Skalička (jazyková typologie), Zoe Hauptová (etymologie, maďarské výpůjčky ve slovenštině), Vladimír Šmilauer (etymologie, onomastika), Rudolf Forstinger (onomastika, etymologie), František Kopečný (etymologie, morfosyntax), Jiří Pilarský (středoevropský jazykový svaz, německo-maďarská kontrastivní lingvistika), Lucie Jílková (sociolingvistika), Evžen Gál (maďarsko-česká kontrastivní lexikologie, sociolingvistika), Julius Bredár (etymologie), Josef Blaskovics (etymologie, turecké výpůjčky v maďarštině) a Richard Pražák (Dobrovský jako hungarista a ugrofinista, typologie národních obrození ve střední a východní Evropě).