Abstrakt
Článek je věnován teorii sociálního konstrukcionismu a dialogickým přístupům, které formovaly autorovo působení v psychiatrické a psychoterapeutické praxi. Autor vyzdvihuje myšlenky sociálních konstrukcionistů a principy dialogického pojetí, které v počátku a průběhu vlastní profesní dráhy považoval za přitažlivé a inspirující.
Zmíněny jsou obtíže v jejich naplňování na psychiatrických a psychoterapeutických pracovištích. Pozornost je věnována individuálním, institucionálním a společenským faktorům, které mohou rozvíjení dialogického přístupu nejen v psychoterapii ztěžovat.