Pro pochopení Platónova postoje k básníkům jsou klíčové dva poznatky: 1) Kritériem básnictví je osoba dialektického filosofa. 2) Radikalita zákonného omezení básnictví závisí na politickém kontextu. Zatímto v nejlepším zřízení bude básnictví zcela nahrazeno filosfií, v relativně horších zřízeních budou básníci připuštěni jako vychovatelé pro duši, a to za podmínky, že jejich díla budou v souladu s obecnými zásadami určenými filosofy.