Abstrakt
Kandidóza je nejčastější mykózou s řadou rozmanitých klinických obrazů různé klinické závažnosti. Povrchové kandidózy zahrnují candidosis intertriginosa, candidosis mucosae – oris, vulvae et vaginae, balanitis et balanoposthitis, candidosis paronychii et unguium, candidosis mucosae et cutis chronica.
Klinický průběh je většinou chronický, rekurentní, ale mohou být i předzvěstí kandidóz se závažným, život ohrožujícím průběhem. Stanovení diagnózy by mělo být založeno na zhodnocení anamnézy, klinickém nálezu, nativní mikroskopii a kultivačním výsledku.
Většina kandidových infekcí (více než 90 %) je způsobena pěti nejčastěji se vyskytujícími druhy – Candida albicans, Candida parapsilosis, Candida tropicalis, Candida glabrata a Candida krusei. Podmínkou pro kolonizaci je adherence kandid na slizniční epitel.
Na adherenci se spolupodílí protein Candida C3d, který se váže na povrch buněk. Dále i proteolytické enzymy, toxiny a fosfolipáza kvasinek.
Na náchylnosti hostitele ke kolonizaci kůže a sliznic kvasinkami se uplatňuje více faktorů současně. Lokální léčba povrchových kandidóz zahrnuje imidazoly, triazoly, allylaminy a nystatin.
Granulomatózní a invazivní formy kandidóz léčíme lokálně i celkově triazoly, allylaminy (terbinafin), echinocandiny (caspofungin) a amphotericinem B. Součástí léčby je eliminace přidružených faktorů, které podporují rozvoj infekce.
Pro případy rezistence by měla být zajištěna možnost stanovení citlivosti kvasinek na antimykotika