Příspěvek se orientuje na historii vzniku a rozvoje Národního sdružení pro pomoc mentálně postiženým v roce 1969 až do současnosti. Poukazuje na skutečnost, že rodiče těchto dětí sehrávaly a sehrávají v jeho aktivitách zásadní roli.
Po roce 1989 byly vytvořeny podmínky pro rozvoj občanské společnosti a záruky pro její svobodné fungování, a tak vznikly desítky dalších nestátních neziskových organizací ve prospěch lidí s mentálním postižením, inspirovaných zahraničními zkušenostmi. Autorka zdůrazňuje, že svépomocné organizace vymezují etický rámec, ve kterém se v širších společenských souvislostech utváří respekt k právům lidí se zdravotním postižením.