Abstrakt
Článek se zabývá významem rodinných vazeb pro seniory žijící v institucích. Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně poskytování pomoci a péče v době vzniku závislosti, mají základ v hlubokých emocionálních vazbách vytvořených již raném dětství.
Zatímco péči dětí o své nemocné a staré rodiče byla u nás věnována značná pozornost, vztahy dětí a rodičů žijících v institucích jsou do značné míry opomíjené a v praxi podceňované. Odchod seniorů do institucí představuje jednu z nejdůležitějších, kritických životních událostí, spojených se základními existenciálními otázkami jak na straně rodičů, tak na straně dětí.
Zároveň jde o výzvu pro sociální pracovníky a pečující personál v institucích, kteří nejsou systematicky připravováni na svoji roli v doprovázení rodin v této obtížné životní situaci. Institucionalizaci v oblasti péče o seniory nebude možné v budoucnosti zcela eliminovat s ohledem na demografický vývoj a na proměny rolí v současné rodině.
Zachování a podpora rodinných vazeb pro seniory v pobytových sociálních i zdravotnických zařízeních přitom sehrává klíčovou roli v kvalitě jejich života a ve spokojenosti s péčí a představuje důležitou složku humanizace institucionální péče.