Lid a lidová tvorba a výroba jako nástroj propagandy společnosti českých zemí. Mýtus a česká (státní) politika
Abstrakt
Svůj příspěvek jsem rozčlenila na dvě části. V první se zabývám vývojem termínu lid v moderní české národní společnosti a v závislosti na obsahu tohoto pojmu i významem, který byl lidu a jeho tvorbě a výrobě v různých dobách a společenských syst émech připisován.
Dále se pokouším postihnout závislost mezi pojmem lid a národ a úlohu, jež byla projektována do tzv. lidové tvorby a výroby při formování národní a státní identity. Ve druhé části analyzuji význam lidové tvorby a výroby jako nástroje propagandy v poválečné společnosti českých zemí.
Současně dokazuji, že politické pojetí lidu, proměnlivé v čase, bylo v souvztažnosti s významem přikládaným lidové tvorbě a výrobě. Ideologie demokratické první republiky svázala termín lid těsně s představou občanství.
Vztah k lidové tvorbě a výrobě měl především za cíl její podporu, respektive odvrácení jejího zániku. Protektorátní ideologie hlásala návrat k čistě národní, a tedy i k lidové tvorbě, zcela uzavřené vůči všem cizím impulsům.
Odmítnutí cizích vzorů bylo součástí manifestačního popření první republiky. Iniciativa při zachování lidové tvorby a výroby se přesunula na Slovácko, odkud vzešel i program plnocenného návratu lidové tvorby a výroby do všech odvětví českého životního stylu.
Poúnorové politické vedení se rozhodlo pro řízené přerůstání lidové tvorby a výroby do samostatného průmyslového oboru. Nová ideologie se ostře vymezovala proti zacházení s lidovou tvorbou a kulturou za protektorátu.
Dobový kult manuální práce přitom zcela souzněl s povýšením lidového tvůrce a výrobce na inspirační zdroj „nové“ kultury pro „nového“ člověka.