Boloňský proces - prospěl, nebo uškodil českým vysokým školám? : Strukturované studium po deseti letech
Abstrakt
Boloňský proces je tu s námi již více než deset let. Je zřejmé, že se nepodařilo naplnit (a už vůbec ne ve stejné míře) všechny základní cíle Boloňského procesu do roku 2010, a to žádné evropské zemi.
Proto prvním a nejdůležitějším cílem musí být dokončeni rozdělaných úkolů, naplněni započatých záměrů a politik. To ale neznamená, že nemohou být modifikovány.
Zásadní je vyhodnotit, co se podařilo, co dokončíme, a co se mezitím ukázalo potřebné pozměnit. To, co je důležité v Boloňském procesu dnes, je změna náhledu na vysokoškolské vzdělávaní – jednak klade důraz na studenta (student-centred learning) a jednak je chápáno jako součást konceptu celoživotního učení.
Obojí vede ke změně paradigmatu v přístupu k a v pojetí vysokoškolského vzdělávaní a učeni. Dále je třeba si uvědomit, že řada změn, které proběhly v ČR, nebyla součástí Boloňského procesu.
Je proto otázkou, co bylo především motorem změn českého vysokého školství. Z mého pohledu je to více příčin, zejména jeho masifikace a více či méně (ne)úspěšné pokusy o jeho diverzifikaci.
Boloňský proces pak v některých případech fungoval jako inspirace nebo katalyzátor změn.