Příspěvek se zabývá kompoziční strukturou, specifickými motivy a vývojem martyrologických textů s cílem pokusit se odpovědět na otázku, zdali tyto texty vykazují prvky brakové či pokleslé literatury. Autorka na vybraných pasážích ukazuje, že je u martyrologických textů sice možné zachytit prvky, které by pro toto zařazení hovořily (např. schematičnost či topické líčení), a zabývá se popisy, jež nepochybně konvenovaly průměrnému čtenáři (mučící praktiky, vystupňované násilí, mučení žen s důrazem na erotický nádech líčení aj.), přesto však tato místa v textech nechápe jako samoúčelná, jdoucí vstříc vkusu senzacechtivého publika, a neřadí proto marytrologické zápisy k pokleslým literárním žánrům.