Kapitola „Ne-vidění v románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný“, je pokusem v Havlíčkově románu analyzovat jazykovou funkci vypravěče a její roli v utváření románového světa Neviditelného a v této perspektivě zohlednit i motiv vidění. Z tohoto hlediska se zde pak rozlišují různé významové vrstvy Havlíčkova textu, jakými jsou například architektonika moci, transpozice platónského mýtu o Gýgově prstenu ad.