Abstrakt
Jóšijáš je mezi judskými králi výjimečnou postavou. Způsob, jak je příběh vyprávěn v 2 Pa 34-35 ukazuje vypravěčovo okouzrlení a jeho přesvědčení, že na muž na judském trůně může skutečně být (byl) považován za mesiáše.
On sám a jeho činy byly předpovězeny a jeho vláda představuje naplnění proroctví, které je v křesťanském prostředí spojováno s postavou Ježíše Krista. Jóšijáš vládl od svých osmi let bez pomoci regenta a s autoritou.
Sám začal hledat Hospodina navzdory prostředí, z něhož pocházel. Jako mladý muž provedl razantní a úspěšnou náboženskou reformu.
Svitek nalezený při jím iniciované opravě chrámu znamenal bod obratu v jeho osobním životě i ve veřejném životě judské komunity - odsun očekávané katastrofy. Slavením svátku Pesach demonstroval vůli navázat na staré kmenové tradice.
S přesvědčením o svém výjimečném poslání a u vědomí úkolu a s podporou představitelů armády se rozhodl svést závěrečnou eschatologickou bitvu (svatou válku) vyhrazenou jen mesiáši za definitivní záchranu svého lidu před katastrofou. Zcela loyální lid mu naprosto důvěřoval.
Jóšijáš však v bitvě zemřel a Judejci ztratili naprosto vše. Pláč nad Jóšijášem, trvající mnoho desetiletí, ilustruje naději, kterou Judsko do tohoto krále vkládalo.