Studie se zabývá metodologickými charakteristikami české historiografie 30. 40. let 20. století v nichž doznívala česká varianta klasického historismu (tzv. Gollova škola) a kdy se do české historiografie začínaly pronikat nové impulsy z jiných společenských věd, zejména sociologie, ale kdy se také formuje koncept 'rozumějící historiografie'.