Antioxidanty mají své nezastupitelné postavení při ochraně různých materiálů včetně potravin před oxidačním poškozením. Před několika desetiletími byla formulována hypotéza oxidačního stresu organismu způsobeného nadměrnou tvorbou a účinkem reaktivních a volných radikálových forem kyslíku, dusíku aj. prvků, který je iniciačním i stimulačním faktorem mnoha vážných onemocnění.
Potravní antioxidanty se dosud považují za prostředky prevence a potlačování oxidačně podmíněných chorob. Masivní a nekontrolované užívání antioxidačních vitaminů a látek s podobnou aktivitou, které je dnes v laické veřejnosti značně rozšířeno, vyvolává pochyby o ú čelnosti takové praxe.
Aktuální poznatky vyplývající z epidemiologických a zejména experimentálních studií ukazují, že nadměrné dávky antioxidantů jsou neúčinné a mohou být škodlivé a že také v tomto ohledu platí stará zkušenost, že příliš mnoho dobrého může škodit.