Abstrakt
O klíčové povaze kontextu při analýze jazykových jevů se v jazykovědě obecně nepochybuje. Bezesporný je jeho význam při analýze sémantiky slov (např. význam slova bílý se radikálně mění ve spojení se slovy víno a plášť).
Kvantitativní analýza, popsaná v této knize, se zabývá tím, jaké jsou obecné charakteristiky kontextu, co můžeme považovat za anomální a co za běžné a jak je možné hodnoty v kontextu slov naměřené lingvisticky interpretovat. Za tímto účelem zavádí a rozpracovává pojmy jako je variabilita kontextu, proximita slov nebo obligatornost spojení (kolokace) apod.
Reaguje tak na fakt, že vztah mezi jednotkou a jejím kontextem je oboustranný – každý jazykový jev si vyžaduje specifické okolí a na druhou stranu úhrnný kontext o jednotce leccos vypovídá, protože je věrnou reflexí jejích vlastností. Není třeba připomínat, že podobný typ zkoumání jazykových jevů byl umožněn až s příchodem rozsáhlých elektronických jazykových korpusů, které zachycují jevy v jejich prototypickém užití a v mnoha realizacích.
Výsledky zde prezentované tak můžou posloužit jako východisko pro jakákoli jazyková bádání, která se snaží vedle paradigmatického aspektu ucho- povat i dosud podceňovaný rozměr syntagmatický.