Tento článek se zabývá využitím Feuersteinovy teorie zprostředkovaného učení ve školní výuce první třídy základní školy. První část shrnuje základní informace o teorii zkušenosti zprostředkovaného učení a o její aplikaci, programu Feuersteinova instrumentálního obohacení.
Teorie zkušenosti zprostředkovaného učení představuje přístup zaměřený na proces a strukturu myšlení. Aplikace této teorie je zacílená na celkový kognitivní rozvoj jedince, především na rozvoj myšlení.
Těžiště článku představuje popis výzkumné studie zaměřené na aplikaci teorie zkušenosti zprostředkovaného učení a programu instrumentálního obohacení ve školní výuce první třídy základní školy. Hlavním cílem je představit možnosti využití teorie zkušenosti zprostředkovaného učení ve školní výuce a přispět tak k šíření této u nás nově vznikající metodiky, kterou můžeme z hlediska pedagogické psychologie pokládat za obohacující a smysluplné rozšíření způsobu výuky významně podporující kognitivní vývoj dětí.