Abstrakt
Cílem tohoto článku je popsat a kriticky reflektovat tři hlavní teoretické přístupy, kterými je v současné psychologii konstruován lidský potenciál k učení; autoři tyto přístupy souhrnně označují jako teorie nadání, teorie přípravy a teorie motivace. Autoři se v článku zabývají tím, na jakých základech jsou jednotlivé přístupy vystavěny, tedy z jakého teoretického rámce vycházejí a jaké metody používají.
Ukazují také, jak jednotlivé přístupy k lidskému potenciálu zobecňují své závěry, a jak na tomto základě doporučují odlišné vzdělávací praktiky a nabízejí odlišné interpretace situací, se kterými se lidé mohou setkávat v průběhu vzdělávání. Závěrem argumentují, že jednotlivé přístupy mohou být nahlíženy z perspektivy kritické psychologie jako různé diskurzy lidské přirozenosti, které vycházejí z rozdílných ideologických perspektiv, a jejichž závěry mohou vést ke zvýhodňování, nebo naopak znevýhodňování různých skupin studentů a studentek.