Cílem této kapitoly bylo dospět k závěru, zda konstrukční prvek minimálního celkového výnosu může být konstrukčním prvkem daní. Dospěl jsem k závěru, že patří mezi ostatní (korekční) prvky daní (v širším smyslu).
Co se týká samotné právní úpravy konstrukčního prvku minimálního celkového výnosu poplatku z vysílání reklamy lze shrnout, že tato právní úprava je naprosto nedostatečná, nejasná a v praxi bude podle ní velmi obtížné postupovat. Ohledně konstrukčního prvku minimálního celkového výnosu poplatku z reklamy lze mít pochybnosti o ústavnosti tohoto konstrukčního prvku.
Obecně ke konstrukčnímu prvku minimálního celkového výnosu jsem zobecněním poznatků týkajících se tohoto konstrukčního prvku u poplatku z vysílání reklamy dospěl k závěru, že tento by neměl být jako konstrukční prvek daní používán, protože ze své podstaty vede k narušení principu právní jistoty a legitimního očekávání, díky své konstrukci nelze vyloučit rdousící (škrtící) efekt na určité poplatníky a daň s tímto konstrukčním prvkem je spravovatelná pouze v případě malého počtu poplatníků dané daně.