Abstrakt
Tradiční epidemiologické přístupy u širokého spektra podezřelých karcinogenů selhaly díky nedostatečnému rozsahu souborů vyšetřovaných osob a neadekvátním údajům popisujícím míru jejich expozice. Proto v průběhu posledních desetiletí razantně vzrostl počet navzájem spolupracujících studií, což ve svém důsledku vedlo k podstatnému zvýšení počtu probandů, jak pacientů, tak kontrolních osob v epidemiologických studiích.
To vedlo ke zvýšení síly těchto studií, tedy naději identifikovat významné asociace mezi expozicí a studovaným klinickým parametrem - v našem případě některou ze studovaných druhů malignit. Intenzivní zapojení genomických aspektů, jako integrální a nezastupitelné položky epidemiologických studií chronických nemocí, spolu s přijetím současné koncepce multicentrických studií a rozsáhlých kohortových studií roste naděje, že v dohledné době dojde k nalezení klinicky využitelných biomarkerů a přijetí nových strategií nejen pro analýzu zdravotního rizika, ale také pro účinnou primární prevenci těchto nemocí, tedy předcházení vzniku nemocí.
Prevence, zejména ta primární, tj. předcházení nemocem, totiž patří k hlavním prioritám veřejného zdravotnictví 21.století.
