Laserové přístroje jsou dnes řešeny mnoha technickými způsoby, které se odvíjí od jejich cílového použití, přičemž velmi speciální využití nacházejí lasery v lékařství. Účinek medicínských laserů je dán jejich základními fyzikálními vlastnostmi (vlnová délka, kolimace, koherence, monochromatičnost) a jejich interakcí s biologickými vlastnostmi cílové tkáně. Specifickou oblastí aplikace laserů v lékařství jsou situace, kde je z klinických důvodů vyžadována aplikace laserového záření na rozsáhlejší plochy (desítky až stovky cm2) při zajištění maximální homogenity distribuce laserové energie.
Obsahem tohoto článku je kvantifikovat dostupné metody plošné aplikace nejenom technicky, ale i na základě biologického efektu in vivo s dlouhodobým sledováním. Práce vznikla jako výsledek společného výzkumu LFUK V Plzni a FEL ZČU v Plzni.