Abstrakt
Je velmi pravděpodobné, že arteriální hypertenze se vyskytuje u stejného procenta nemocných se srdečním selháním jako bez něj. Ve vět šině případů se bude jednat o nemocné se zachovalou nebo jen lehce sníženou systolickou funkcí levé komory.
Obecným cílem léčby je redukovat riziko vzniku kardiovaskulárních příhod. Všichni nemocní s chronickým srdečním selháním by měli být i v případě normálních hodnot TK léčeni minimálnědvojkombinací antihypertenziv, a to inhibitory angiotenzin I konvertujícího enzymu nebo při jejich intoleranci blokátory receptorů AT1 pro angiotenzin II a betablokátory.
Obecně je ale známo, že tyto 2 skupiny léků nemají synergický účinek na snížení TK. Logicky prvním krokem při záchytu hypertenze by proto mělo být přidání diuretika k této kombinační léčbě.
Druhým krokem by mělo být na základě klinických studií přidání antagonistů mineralokortikoidních receptorů.