Rychlé, důsledné a přiměřené vyřešení nároků souvisejících se škodami způsobenými mírovými misemi OSN, NATO a EU je zásadní pro úspěch každé operace, protože ovlivňuje postoj místního obyvatelstva k ní. Existence nástrojů zaručujících náhradu škody způsobené třetím stranám odpovídá také obecnému trendu vývoje lidských práv.
Jak ale ukazuje analýza relevantních právních norem, již normativní ukotvení možnosti se domáhat odškodnění je nedostatečné jak z hlediska rozsahu, koherence přístupu, tak z pohledu transparentnosti. Rovněž samotná implementace v praxi naznačuje určitou nevoli ze strany OSN, EU a NATO k převzetí jejich odpovědnosti v praxi.