Abstrakt
Příspěvek otevírá otázky ohledně ukotvenosti rehabilitace jako formy reparace v mezinárodním právu, přičemž dospívá k závěru, že v současnosti se stále jedná o utvářející se normativitu, která je nejasná nejen ve své obyčejové existenci ale rovněž ohledně vlastního obsahu. Tam, kde je rehabilitace uvedena v mezinárodních smlouvách, je stále nejisté, jaký je její obsah, což však do budoucna nemusí být na škodu, neboť rehabilitace musí nutně reagovat na jednotlivé a konkrétní situace.