Autoři se zabývají problematikou psychiatricky hospitalizovaných adolescentů, se vstupní diagnózou suicidálního pokusu medikamenty. Autoři ukazují, že tito adolescenti z hlediska motivace autodestruktivního chování nejsou homogenní skupinou.
Autodestruktivní motivace představuje spektrum závažnosti, od jasného přesvědčení o suicidiu, přes ambivalentní a únikově motivované sebevražedné pokusy, až po nesuicidální sebepoškozování. Pro klinické užití je důležité zejména rozlišení suicidálního pokusu s užitím medikamentů a předávkování se léky bez suicidální motivace.
Autoři tyto aspekty ukazují na kazuistických případech.