Abstrakt
Úvod: Záchytné stanice (ZS) se v ČR od 50. let minulého století staly tradičním typem zdravotní služby o akutně intoxikované návykovými látkami, především alkoholem. Cíl: Popsat a analyzovat současný stav ZS v ČR a identifikovat problémy a systémové nedostatky, které činnost ZS provázejí či podmiňují.
Metodika a materiál: Od května 2011 do ledna 2012 probíhalo dotazníkové šetření ve všech 17 toho času fungujících ZS (totální výběr). Výsledky: K 1. 2. 2012 existovalo 17 ZS v 12 krajích s celkovou kapacitou 150 míst.
Kapacita byla hodnocena jako nedostatečná především ve velkých městech. Klienti se nejčastěji do ZS dostanou z rukou Policie ČR nebo městské policie, ale o jejich přijetí rozhoduje výhradně lékař konající v daném zařízení službu.
ZS obvykle nemají mezi svou klientelou nezletilé. Záchyt dospělého klienta nikomu dále nehlásí polovina stanic.
Se spádovou ordinací pro alkoholismus a jiné toxikomanie (OAT, AT ambulancí) spolupracuje jen čtvrtina ZS. Přibývá případů, kdy klienty záchytné stanice jsou osoby intoxikované jinou látkou, než je alkohol.
Kromě bezpečné detoxikace ZS poskytují klinické vyšetření lékařem a možnost pohotovostní služby v případě náhlé změny zdravotního stavu klienta. Nejčastějším problémem českých ZS z pohledu jejich provozovatelů je insolventnost klientů a náklady na vymáhání pohledávek, nevyhovující prostory nebo chybějící adekvátní navazující adiktologická péče.
Finanční částka, kterou musí klient za pobyt na ZS uhradit, se v ČR pohybuje od 600 do 8900 Kč. Závěr: V dostupnosti a rozsahu poskytovaných služeb existují mezi ZS v ČR značné rozdíly, a to i v rámci jednoho kraje.
Nejčastější problémy českých ZS představují problémy spojené s úhradou služby a vymáháním pohledávek. Mezi další problémy patří nedostatečné odborné personální zajištění, věcné, technické a prostorové vybavení a absence navazující adiktologické péče.