Článek je příspěvkem do diskuse o konstruování jiného (toho druhého), z nějž vychází také klasický koncept orientalismu navržený Edwardem Saidem. Zabývá se dobovými (re)prezentacemi Orientu, se zvláštním přihlédnutím k Egyptu, které byly určeny převážně českému ženskému publiku v první třetině 20. století.
Obsahová analýza vybraných časopisů, pokrokového Ženského obzoru (1900 – 1941) a katolické Evy (1904 – 1925), je zasazena do širšího kontextu egyptských a českých emancipačních procesů. Zaměřuje se na pět základních otázek: Kdo byli autoři/ autorky článků? Čím se články nejčastěji zabývaly? Z jakých vycházely zdrojů? Čí hlas(y) reprezentovaly? A jak hodnotily ženskou emancipaci v orientálních zemích? Detailní pozornost je věnována dvěma dodnes aktuálním symbolům Orientu i ženského hnutí: závoji a (harémovým) kalhotám.