Organizace k dosahování cílů a konkurenceschopnosti potřebují, aby jejich zaměstnanci byli aktivní, iniciativní, samostatní, přebírali odpovědnost, spolupracovali apod. S těmito postoji zaměstnanců a jejich motivací souvisí koncepce angažovanosti a identifikace zaměstnanců s organizací a prací nebo pracovní spokojenosti.
Jsou důsledkem pozitivního hodnocení jednotlivých oblastí a aspektů kvality pracovního života zaměstnanci. Ekonomickou a společenskou situaci posledních let nejen v našem státě nelze označit za příznivou, ovlivňuje různé oblasti života, včetně kvality pracovního života.
V současnosti pozornost organizací bývá převážně zaměřena na vlastní existenci a konkurenceschopnost, což potvrzuj í mj. časté organizační změny. Ty bývají doprovázeny snižováním stavu zaměstnanců.
Otázky kvality pracovního života v tomto kontextu se zdají být nepodstatné, i když realizace rozhodnutí managementu a dosažení organizačních cílů spočívá na zaměstnancích, kteří z organizace nebyli propuštěni nebo neodešli. Je otázkou, zda lze realizovat snižování stavů zaměstnanců v organizacích bez negativních dopadů na kvalitu pracovního života? Zkušenosti a výzkumy ze zahraničí, reflektující aplikované přístupy, poskytují kladnou odpověď.