Abstrakt
Narcismus je forma nezdravé sebelásky, často se spojuje s nedostatkem empatie k druhým, s arogancí, s přehnaným sebevědomím, nebo naopak velmi nízkým sebevědomím. První koncept narcismu představil v roce 1914 Sigmund Freud, který předpokládal, že všichni se rodíme do stavu tzv. primárního narcismu.
Freud považoval narcismus za patologický až v dospělosti - takzvaný sekundární narcismus. Podle současných poznatků, doložených především Kernbergem a několika dalšími autory, je přiměřená míra narcismu vlastní každému jedinci, a náleží k ní i určitá adaptabilita, která napomáhá seberealizaci a uskutečňování životních cílů.
V tomto kontextu autoři rozlišují normální osobnost, osobnost s narcistickými rysy a narcistickou poruchu osobnosti jako psychiatrickou diagnózu. Rozložení narcistických rysů v populaci se zkoumalo v mnohých studiích, které často poukazují na vztah narcismu a rizikového chování.
Další studie poukazují také na možný vznik narcistické poruchy osobnosti, nebo narcistických rysů jako následek nepřiměřené rodičovské výchovy nebo traumatického stresu. Článek předkládá systematický pohled na vývoj konceptu narcismu, především v kontextu psychodynamické teorie.