Abstrakt
Předložená studie si klade za cíl vyjasnit literární statut Hrabalovy povídky Kain (1949) a podat její ucelenou interpretaci. Interpretační linie je vedena z pozic filosofie existence a hermeneutiky pobytu.
K volbě této perspektivy mě vedlo vlastní ustrojení povídky (filosofie existence, problematika „bytí ve“ fikčním světě a v neposlední řadě tematika mezní situace) a její recepce literární kritikou. Jak známo, povídka Kain je všeobecně pojímána jako text s přívlastkem „existenciální“, přičemž v dané souvislosti bývá poukazováno zejména na její podobnost s Camusovým Cizincem (1942, česky 1947).
Blízkost obou textů se dle zastánců tohoto interpretačního stanoviska zakládá jednak v obdobné struktuře jejich narativu, jednak v obdobné charakteristice hlavních postav. Centrální teze dané studie však čtenáři nabízí odlišný interpretační postoj: Ačkoli je povídka Kain bezesporu textem s četnými existenciálními motivy, vidět v ní existencialismus Camusova typu (což patří mezi ustálená klišé), dle mého názoru, svědčí o podlehnutí sebestylizaci autora.
Tuto falešnou stopu se snažím ilustrovat, kromě porovnání Kaina s Cizincem, na problematickém použití pojmu indiferentnosti.